Anděl Hospodinův se ukázal Josefovi…
a Josef vstal, vzal dítě i matku a odešel… (Mt 2,1n.)V měsíci březnu byl svátek sv. Josefa. Kdysi velmi oslavovaný, dnes pomíjený. Myslím, že v případě tohoto muže je to škoda. Nejen pro jeho vyvolení být pozemským „otcem“ Ježíšovým, ale proto, jak se zhostil této role. V dětství Ježíšově se správně upínáme k jeho matce Marii, méně správně pomíjíme Josefa. Josefova role nebyla jen „krýt záda Marii“, ale vytvářet spolu s ní hezké, harmonické manželství a pro Ježíše rodinu. Jak to bylo v tehdejší společnosti obvyklé a jedině možné, na něm spočívala starost a zodpovědnost i za náboženskou výchovu malého a pak dospívajícího Ježíše. Jistě právě pro onen nesporný soulad ve Svaté rodině se na jeho formaci podílela stejně tak Maria, ale Josef nesl hlavní zodpovědnost. Nebyl Božím „náhradníkem“, ale služebníkem.
Toto postavení, zodpovědnost muže-otce, bylo pro starozákonní muže zcela přirozené
a to také chápali jako Bohem danou povinnost i vyznamenání . Tak to bylo i v křesťanství.
A tato zodpovědnost mužů za předávání víry se víceméně vytratila. Vůbec nejde o nějaké soupeření, se ženami. Ženy a matky jsou nezastupitelné důležitosti při předávání víry dětí
a mládeži. Ale právě tak jsou při tomto procesu nezastupitelně důležití muži. Zejména je velmi nedobré, nezhostí-li se otec této zodpovědnosti za formování víry svých synů. Což neznamená, že dcery ho nepotřebují. Ale má-li být zformován opravdu zodpovědný věřící muž, výchova formace pouze nebo převážně ze strany ženy nestačí. Bůh nás stvořil jako muže a ženu, sobě rovné ale určitě ne stejné
a to nejen z biologické, ale především v psychologické oblasti a dílo Božího stvoření bychom měli brát v úvahu a respektovat je. Velká část mužů svou víru, nebo její praktikování odložila, nebo odsunula na okraj svého zájmu právě proto, že pouze spiritualita a zbožnost žen jim nemohla a nemůže vyhovovat.
Ježíš byl ve svém lidství také muž a svatost Svaté rodiny a velikost Mariina i Josefova se projevovala m.j. také v tom, že oba naplňovali věrně svou roli muže a ženy, otce a matky. Je velice potřebné, aby muži dostáli své zodpovědnosti za předávání víry svým dětem a nakolik stačí i ve farnosti a pravdivě se z toho těšili. Neméně viditelná je potřeba, kdyby se v Příbrami našel muž, či muži, kteří by se
o chlapce a „mužskou mládež“ při jejich setkávání starali. To je součást té spravedlnosti, která je Josefovi v Bibli připisována. To je to, co zdejší mužské mládeži velmi viditelně chybí. Otcové, blahopřeji Vám k úkolu danému Bohem, totiž předávat víru dětem.
P. Jindřich Krink