Co vím o ekumenismu
Když jsem se po střední škole rozhodovala, kterým směrem se vydám na další studijní léta, padla má volba podat si přihlášku i na Evangelickou teologickou fakultu. Kromě toho, že mě lákal samotný studijní obor, ještě více mě zajímalo, jaké to na té fakultě vlastně bude. Samozřejmě jsme musela projít kolem přijímacích zkoušek, což není žádný med, jak mi jistě potvrdí mnozí z vás, kteří tím martyriem také prošli. A ejhle, ono to vyšlo. Začala jsem tedy studovat na Evangelické teologické fakultě. Pro některé lidi z mého okolí to bylo s velkým podivem. Někteří se báli, jestli nejsem nějaký „přeběhlík“ či „odpadlice“ od katolické víry, přestože jsem od mala vychovávaná v katolické rodině, chodím pravidelně ke svátostem apod. Trochu mě jejich postoj zarazil, ale v duchu jsem se musela usmívat, jak krátkozrace někdy vidíme.
Většina z nás studentů byla křesťanského vyznání, co se týká příslušnosti k církvi, byli jsme pěkně pestrá skupinka – katolíci, členové různých evangelických církví, starokatolíci aj. Navzájem jsme spolu hodně a někdy velmi vášnivě diskutovali o různých problémech – o Bibli, o svátostech, o svatých a Panně Marii, o církvi a jejích představitelích apod. Nakonec jsme stejně skončili u života. Na všem bylo stejně nejdůležitější, jak jsme tu „naši křesťanskou víru“ dokázali naplnit ve skutek.
A nejcennější byly chvíle, kdy jsme se společně shodli na modlitbě – Otče náš.
Za chvíle, které jsem s těmi lidmi prožila jsme moc ráda. Co se týká studia mají na ETF velmi výborné biblisty (prof. Heller, prof. Pokorný), též tehdejší děkan prof. Filipi je velmi uznávaný a hodně se zabývá právě otázkou ekumenismu. Například zval na své přednášky zástupce z katolické fakulty, aby vedli přímo před námi odbornou debatu na konkrétní téma. Tri roky mě obohatili o nové přátelé z řad evangelíků, a pomohli mi ujasnit si, proč jsem a chci být v katolické církvi. A o ekumenismu jsme se naučila, že je o nás. Jak já se budu chtít setkat s druhým člověkem, povídat si sním, prožívat s druhým obyčejný všední život křesťana a jestli se s ním mohu setkat v modlitbě. Díky, Tobě Bože, že „Otče náš“ máme všichni stejný.
Markéta Marková