Dopis od Jany Failové starší

Milí farníci, těchto několik dalších řádků, které nejspíš budete také číst, asi mohu nazvat

Tolik ráda bych nyní pomáhala alespoň našemu zpravodaji Jakub – např. tím, že bych opět psala pár různých článků, soutěží či zážitků. K pravidelnosti nemohu ale říci své ano, ale ráda jsem si teď vzala své pero a využiji toho, že má písmena pro číst i psát zůstala neporušená. Pouze četba knih, kterou jsem měla tolik ráda, mi stále z různých důvodů nejde. Kratší četba něčeho příjemného mě ale občas i pohladí.
K tomu patří právě i zpr. Jakub. Mám v něm někoho blízkého. Díky své černobílé fotografii vídám skupinu, která vznikla díky zakladateli zpravodaje Jakub – P. V. Kratochvílovi. Byla jsem na procházce na hřbitově a tam u něj jsem chvíli tiše stála. Nedávno jsem si vzpomněla, jak před několika roky opakoval radostnou větu, kterou slyšel na zasedání zpravodajců: „Obdivujeme vaši farnost za to, že tolik let patříte k těm, kteří ho stále vydávají.“
Já sama teď žasnu nad tím, kolik snahy i síly dávají moji přátelé pro to, aby náš milý Jakub nejen zůstal, ale i rozkvétal. Měla jsem doma pro budoucí roky připravené různé články (např. z knih) a soutěže. Předala jsem celou tuto velikou hromádku mladé pí. Markétě Markové, která mě o to poprosila, když jsem jí o tom řekla. Zanedlouho jsem u ní uviděla něco tak hodnotného, co muselo dát mnoho hodin práce. Všechny ty listy a lístky roztřídila, seřadila podle liturg. roku, různě okopírovala a svázala do několika desek. Bylo to tak veliké překvapení, že o tom dnes píši tyto další řádky. A zároveň vás všechny prosím o modlitbu za ni i další pracovníky zpravodaje, za jejich rodinné kruhy. I za mou dceru, bez které bych toto nezvládla. Chci proto moc a moc poprosit o pomoc vás všechny: začali byste do zpravodaje i vy něco psát? Já bych si vše ráda přečetla a Jakub by nemusel znovu „ulehnout“ (letos v lednu už se tak stalo). Poradila jsem se s druhými, o čem by vaše psaní mohlo být. To, co já ráda čtu, je prý fajn. Jsou to různé zážitky s krásami a zajímavostmi z turistiky, z poutí, návštěvy různých měst kdekoli nebo nečekaná setkání ať už s věcmi nebo s lidmi, která mají něco společného s vírou. Tím, že tohle začnete psát, mne doslova pohladí a vlastně to bude pro mě veliký dar. Psát můžete nejen o tom, co bylo letos či loni. Někomu leží krásné vzpomínky v srdci už řadu let – nyní by mohly v řádcích našeho zpravodaje rozkvést i pro nás všechny.
Teď se proto pokusím založit něco nového: rubriku „Čtenáři píší“ (tento název není oficiální, ale právě teď mne to napadlo). A já začínám o svých dvou věcech:
1) Televizi zatím nemohu sledovat, kromě krátkých výjimek. Nedávno jsem tam ale zahlédla zpěvačku Evu Pilarovou, jak vyprávěla o svém životě i o své rakovině. Vzpomněla jsem si, že tohle jsem před mnoha lety četla větším dětem ve školách (asi z Katolických novin). Ten výstřižek z novin mám doma uložený mnoho let na stejném místě, a tak jsem si ho mohla znovu přečíst. Je to krásné. Ona např. vyprávěla, že do kostela chodila prosit P. Boha. V jedné věci jsem asi jako její manžel. Jezdila v jeho doprovodu na ozařování. On tomu říkal zcela jinak: „Tak pojď, jdeme na výsluní“. Podobně jsem se před časem začala vyjadřovat o své neobvykle těžké nemoci i já: „Byla jsem v Praze na dovolené“.
Pokud by si někdo z vás přál přečíst všechny tyto řádky z dřívějších novin (nazvané „Dar víry“ – Eva Pilarová), napište či řekněte nám své přání a příště celý článek vytiskneme. Mně by zajímalo, ve kterém roce měla tuto nemoc. V článku říká: „Před dvanácti lety“. Podle toho bych poznala, který rok tento článek vyšel.
2) V rádiu jsem minulý týden zaslechla jednu ze dvou sester – zpěvaček (Martha a Tena Elefteriadu z Řecka). Nevím, která to byla, ale dotyčná je nejen zpěvačka, nýbrž dokonce i věřící psycholožka. Její větu nezapomenu: „Ti, kteří v Boha, své těžkosti unesou daleko snáze, než nevěřící“.
Teď už opravdu končím, ale s radostí a s láskou k vám jsem vydala svých mnoho chvil proto, aby jste si unavili oči (to myslím s humorem – snad to pochopíte). Prosím teď velmi za vaši modlitbu i za pomoc dárkem pro mě v napsání čehokoli do zpravodaje Jakub. S tisícerými díky a s modlitbou za vás všechny se loučí Jana Failová.