Je naše manželství, naše rodina svatá?

Základem lidské společnosti je rodina, manželství. Jistě by bylo velmi humorné, kdybych
se jakožto člověk žijící v celibátu, snažil poučovat, nebo jen teoretizovat o rodině, nebo dokonce úžeji o manželství. Spíš si společně připomeňme základní biblická fakta.

„Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem,
jako muže a ženu je stvořil“ (Gen 1,27). Jestliže nás učinil jako svůj obraz,
pak „nemohl“ jinak, než jako muže
a ženu. Protože Bůh je plnost bytí; v Trojici
Boží je plnost vztahů, Bůh je „odevzdávání
se, darování se“. Bůh je láska -1.Jan 4,8 – to je Boží podstata… Aby se člověk mohl Bohu podobat v jeho podstatě,
musí mít také možnost odevzdávat se, darovat se; někomu jako je on. Mít rád. To platí na celé rovině mezilidských vztahů, ale nejplněji se člověk může odevzdat,
darovat, dávat celou svou bytostí, tělem i duší, bez podmínek, se všemi riziky
z tohoto odevzdání plynoucími. A to je možné jen v manželství (volný svazek je sice také vztah, ale není a nikdy nebude
manželstvím ustanoveným Bohem, to není obraz Boží).Každý člověk je neopakovatelný jedinec.
Když se dáváme Bohu, nejenže neztrácíme, ale nacházíme svou identitu. Právě tak když se dáváme v manželství, kde je Bůh je naplno naším spoluhráčem, nacházíme svou lidskou identitu. Každý ale i v manželství zůstává naplno individualitou.
A je to právě dar Boží, že dokážeme
své „já“ svobodně v lásce darovat.Je naprosto samozřejmé, že jsou někdy
chvíle, kdy je to těžké. Kdy se naše „já“ chce prosadit, kdy nejrůznější činnost, byť i sama o sobě dobrá, nebo určitý stereotyp
vede ke stagnaci vztahů, k zevšednění.
Jen Bůh je ten, kdo dává novou sílu a radost, odvahu, touhu… darovat se druhému
– a když je to oboustranné, jsme naplno obrazem Božím. V neděli 30. prosince je Svátek Svaté rodiny. Věříme, že Josef s Marií naplňovali
své manželství tím nekrásnějším způsobem.
Kdo by však pochyboval o tom, že to neměli zdaleka jednoduché, ten by nevěděl
nic o životě. Svatá rodina, to nebyla idylka, ale láska! Jako Josefovi s Marií, právě tak Bůh znovu a znovu dává a nabízí své požehnání
i nám. Proto při obou mších svatýchu sv. Jakuba, bude požehnání manželům, spojené s obnovou manželského slibu. Na tři otázky, zda se chcete nadále darovat
partnerovi, snad ještě pravdivěji, odpovíte
oním prostým, ale nejkrásnějším slovem „Ano“. Jako všechny tyto obřady se to uskuteční po evangeliu a promluvě;
všechny manželské dvojice, které se případně obnovy zúčastní, vystoupí
do prostoru před obětní stůl. A po krátkém
obřadu se zase vrátí do lavic.Samozřejmě předpokládám, že zájemci
o tuto obnovu se na to budou chtít připravit i vnitřně, a proto tento článek píšu. Uvědomme si zvláště dvě věci. Jednak,
že to není pouhý formální akt, ale že se máme opravdu v našem vztahu obnovit k jeho ještě větší kráse. A dále,
že k tomu obnovení přistupuje Ježíš a jako v den svatby, i v této chvíli nám dá své požehnání,
požehnání Boží. (A požehnání Boží je Boží „úsměv“).Takže je naše rodina svatá? Já jsem přesvědčen, že ano. A i ve svatosti člověk může a má růst.P.S. Že to není obnova jen duše ale
i těla, je jasné. Manželé, máte krásnou příležitost udělat své manželce radost, třeba květinou. Manželky, máte krásnou možnost udělat radost manželovi – čím, to víte lépe, než já.

Far