Jeden „malý velký“ projev

Uplynulou neděli, 27.září, slavila
v Domě s pečovatelskou službou
na Brodské ulici, paní Kassayová STO LET života. Je to věřící žena, pravidelná
návštěvnice bohoslužeb v tamní
kapli. Ve čtvrtek mše svatá, v pátek
modlitba růžence. Na dotaz, jak
šel život, odpovídala se svým typickým
úsměvem

Uplynulou neděli, 27.září, slavila
v Domě s pečovatelskou službou
na Brodské ulici, paní Kassayová STO LET života. Je to věřící žena, pravidelná
návštěvnice bohoslužeb v tamní
kapli. Ve čtvrtek mše svatá, v pátek
modlitba růžence. Na dotaz, jak
šel život, odpovídala se svým typickým
úsměvem – „Všelijak, tak i tak.“
„A poděkovala byste za celý svůj život
Bohu?“ A nehraná, spontánní odpověď:
“Rozhodně, já mu děkuji za vše
a pořád“. A nebyl to život vždy lehký.
Jediná z pětí dětí, která přežila rané
dětství. Musela se rozloučit se svou jedinou
dcerou na prahu její plnoletosti.
Byla dva roky vězněna surovým komunistickým
režimem. Když jsem se
jí ptal, zda by neposkytla rozhovor pro
Jakuba, omluvila se. S pochopením
a úctou jsem to respektoval. O jejím
životě ví Bůh a to stačí. A nám, k nimž
jako k věřícím v tomto městě patří, by
mělo také stačit, že o jejím výročí víme
a můžeme za ni děkovat Bohu. Osobně
v tom spatřuji Boží dar pro ni, ale
i pro nás všechny. Je to takové hřejivé
znamení Božího vztahu k nám.
A tak prosím, připojme se za ni k díkům
a prosbám k Bohu.
Paní Kassayová, věřím, že mně odpustíte,
že jsem uvedl několik skutečností
Vašeho života, aniž byste mně k tomu
dala souhlas. Přejeme Vám všechno dobré
do dalších let, potřebné zdraví, stálou
duševní svěžest a neutuchající víru a důvěru
v Boha, který Vás nikdy nezklamal
a nezklame!

za všechny farníky JK