Kdyby to byl váš příběh

Dělají to všichni

Šel jsem po chodníku mezi panelovými
domy. Z jedné strany
mírně zanedbaná a rádoby
travnatá plocha a keře, z druhé
strany jedno zaparkované auto
vedle druhého. V křižovatce
stálo další auto. Mladá paní
právě vystoupila a navigovala
manžela, aby mohl zaparkovat
těsně před prvním autem
v řadě. Zastavil jsem se a říkám
jim: „Prosím vás, neparkujte
tady. Stojíte již v křižovatce,
a když bude někdo vyjíždět,
tak přes to vaše auto neuvidí.“

„Takhle tady parkují všichni,“
byla její odpověď. „Začít musíme
u sebe. Když se budeme odvolávat
na druhé, tak se nikdy nic nezmění,“ oponoval jsem
a pokračoval, „támhle na druhé
straně máte volné místo, zaparkujte
tam.“ To se již soukal
zpoza volantu manžel té dámy.
A hned se do mě pustil: „Takhle
tady parkují všichni, tak nám
do toho nemluvte.“ Souhlasil
jsem: „Dobře, nechám vám to
tedy odtáhnout a bude.“ To ho
rozhořčilo. „Telefonuj si, kam
chceš,“ bystře a útočně přešel
do tykání.
Šel jsem. Další diskuse neměla
cenu. Mohl jsem ho více rozčílit,
nebyl by to žádný problém.
Mohl jsem mu vyprávět o tom,
co všechno způsobuje. Mohl
jsem téměř cokoli. Nenašel
jsem však žádný argument proti
tomu jejich „dělají to tak všichni.“
Diskusi uzavřeli a nebyli
ochotni naslouchat. A tak se
ptám vás: Co s takovými lidmi?
Opravdu máme žít a dělat „to,
co dělají všichni“? Kde je naše
logika, kde jsou naše práva a
co dělá zdravý rozum? Vždyť ta
naše netečnost vede k tomu, že
nám za chvíli budou vládnout
zlí a arogantní lidé. Nebo tomu
tak již je a my se prostě a jednoduše
bojíme ozvat?
Smím znát váš názor?

Pavel Švarc