KDYBY TO BYL VÁŠ PŘÍBĚH

Pana Nováka jsem zastupoval při kontrole
na jednom úřadu v Praze. Občas to dělávám,
u svých klientů to považuji za běžnou věc. V podobné
instituci jsem pracoval před více roky,
a tak si umím práci kontrolorů lépe představit.
Přiznávám, že od té doby, co se živím samostatně,
jsem věnoval více času studiu a tréninku, jak
se dohodnout, než učení se odborných zákonů,
vyhlášek a nařízení.

Kontrola

Pana Nováka jsem zastupoval při kontrole
na jednom úřadu v Praze. Občas to dělávám,
u svých klientů to považuji za běžnou věc. V podobné
instituci jsem pracoval před více roky,
a tak si umím práci kontrolorů lépe představit.
Přiznávám, že od té doby, co se živím samostatně,
jsem věnoval více času studiu a tréninku, jak
se dohodnout, než učení se odborných zákonů,
vyhlášek a nařízení. No a tohle byla možnost, jak
si vlastní dovednosti ověřit. Byl jsem docela obyčejně
zvědavý, jak se kontrola bude odvíjet.
Když jsem vešel, dostal jsem hned několik
otázek na téma životospráva. Z dřívějška známý
pan kontrolor kvitoval, že jsem prý ohromně
zhubnul a že jsem úplně někdo jiný. Záhy se dostalo
i na jeho hubnutí, zda-li mě to nějak poznamenává
na psychice. On že prý je daleko popudlivější
a takzvaně méně vydrží. Nabídl jsem mu
k úvaze prostorovou výraznost, tlustého člověka
jako někoho, kdo volá po pozornosti a zároveň se
od světa kolem sebe distancuje. A hned jsem pokračoval
v tom, že když se ta bariéra mezi vlastním
člověkem a jeho okolím zmenšuje a ztrácí,
tak by bylo dobré zaujmout vlastní velikost nějak
jinak, něčím jiným. Dovedností, věděním, čímkoli,
co k nám přivede okolí, které nás bude chválit
a vyjádří nám uznání. Zarazil se a pravil, že o
tom takhle nikdy nepřemýšlel a ani nikde nečetl.
Že je to však pro něj velmi zajímavé.
Odtud jsme se přes téma „práce na sobě“
a mé konstatování, že tak činím již devátým rokem,
dostali na vzdělání a vzdělávání. Na mou
poznámku o vlastním studiu teologie, pokračujícím
již šestým rokem, se pán i jeho kolegyně rozzářili.
Prý právě letos dokončují bakalářské studium
zaměřené na sociální práci a bylo jim doporučeno,
aby si magisterské studium dokončili
právě na Karlově universitě na Teologické fakultě. A zase přišel můstek: od teologie jsme se dostali
ke zvláštním příhodám a neobvyklým událostem.
To začala za neustálého psaní vyprávět
pánova kolegyně, vcelku ostřílená kontrolorka.
Prý se se sourozenci od dob, kdy opustili rodný
dům, ještě nikdy nesetkali všichni pohromadě.
Až tehdy, více než před rokem. Domluvili se nějak
narychlo, ještě tu návštěvu posunula o jeden
den. Sešli se, vzpomínali na dětství, na rodiče, na
společně strávený čas. Bylo jim spolu dobře a dali
se do zpěvu. Když jeden z bráchů brnknul znovu
do strun a zanotoval píseň o tom, že každý z nás
jednou zaťukáme na nebeskou bránu, rozdrnčel
se telefon. Volal rodinný přítel, se kterým se jejich
otec vydal na dovolenou do Spojených států.
Oznamoval, že jejich otec zemřel. Včera večer si
šel lehnout a ráno již nevstal…
Bylo poznat, jak to paní zasáhlo a jak ji to
všechno stále ještě ovlivňuje. Začala vyprávět,
jak je přesvědčena o tom, že „něco je“, že „tohle
není jen tak“, že by nevěřila, kdyby nezažila,… –
No, byli jsme u konce. Nevěřila by, dokud nezažila.
Zažila, a tedy věří. Jenom se to ještě neodvažuje
takto pojmenovat a říci nahlas. A možná
uplyne ještě drahný čas, než se tak stane, možná
se neodváží nikdy. A možná je to docela úplně
jedno. Prožila silný zážitek. Milost, které se jí dostalo,
nese své plody. Letos dokončí bakalářská
studia zaměřená na sociální práci…
Dovyprávěli jsme. Paní vstala, podala mi
napsaný protokol o provedené kontrole. Hodina
byla za námi, měli jsme všichni o čem uvažovat.
Pan Novák bude také spokojený. Kontrola
proběhla bez závad.
No a já se ptám: Co způsobilo změnu v chování
úředníků? Byla to schopnost jim lépe naslouchat,
nechat je mluvit o tom, co je zajímá a vyjádřit jim
sounáležitost a pochopení, nebo to byla ničím neodůvodněná
náhoda? Nebo to bylo ještě něco jiného?
Vážně by mě zajímal váš názor!

Pavel Švarc