Kdyby to byl váš příběh
S přáteli jsem byl na procházce
na Svaté Hoře. Byl hezký den a navíc
jsme měli důvod k radosti: úspěch
kolegyně u zkoušek na teologické fakultě.
Prošli jsme ambity, zastavili se
v obchůdku s knihami a upomínkovými
předměty a zamířili do malé kavárničky
vedle krámků. Přivítala nás
podmračená paní se vstřícností menší
než nulovou.
Svatohorská desetikoruna
S přáteli jsem byl na procházce
na Svaté Hoře. Byl hezký den a navíc
jsme měli důvod k radosti: úspěch
kolegyně u zkoušek na teologické fakultě.
Prošli jsme ambity, zastavili se
v obchůdku s knihami a upomínkovými
předměty a zamířili do malé kavárničky
vedle krámků. Přivítala nás
podmračená paní se vstřícností menší
než nulovou. „Co si dáte?“ vyhrkla
bez pozdravu. „Kávu, kávu, tenhle koláč,
ještě jeden a nám zase tyhle tři.“
Zněla naše odpověď. Překonala se a ty
dvě kávy nám podala, potom nandala
koláče na talířky a jala se účtovat:
„Dvě kávy, sedmdesát, koláče, celkem
120,- Kč.“ Nedalo mi to: pět koláčů po
osmi korunách, to je čtyřicet, sedmdesát
k tomu… Nahlas říkám: „Ty koláče
jsou po osmi, že? Pětkrát osm je čtyřicet
a sedmdesát je sto deset a ne sto
dvacet, jak po mně chcete.“ Paní jenom
zvedla hlavu, podívala se kamsi skrze
mě, na pult položila desetikorunu
a otočila se ke mně zády. Beze slova.
Co si o tom mám myslet? A jak jste
na tom vy? Počítáte spolu s prodavačkou?
Nebo patříte k těm, kteří důvěřují
a říkají si, že by vás neošidili, a na Svaté
Hoře už vůbec ne?