Kdyby to byl váš příběh

Desetiletá Mařenka se vrátila
od kamarádky Editky s očima navrch
hlavy. Prý si nemohly hrát. Editčina
maminka to zakázala, dokud nebude
mít Editka uklizený pokojíček.
A když to prý nebude mít uklizené
do večera, tak dostane výprask řemenem.
„Maminko, ona by ji vážně zbila
řemenem?“ ptá se doma udiveně Mařenka.

Hrozba

Desetiletá Mařenka se vrátila
od kamarádky Editky s očima navrch
hlavy. Prý si nemohly hrát. Editčina
maminka to zakázala, dokud nebude
mít Editka uklizený pokojíček.
A když to prý nebude mít uklizené
do večera, tak dostane výprask řemenem.
„Maminko, ona by ji vážně zbila
řemenem?“ ptá se doma udiveně Mařenka.
Téma je jasné: výprask jako „metoda“
výchovy? Prosím, než odsoudíme
celou situaci poznámkou typu „já jich
jako kluk (holka) schytal(a)“, zkusme se
nejprve vrátit do toho momentu, kdy se
tak stalo.
Jak nám tehdy bylo? Co jsme cítili?
Jde to pojmenovat? Křivdu, lítost,
strach, pochyby, obavy,… Co ještě? Byly
to pocity dobré, nebo méně příjemné?
Mnoho lidí se řídí rčením „škoda
rány, která padne vedle.“ Ptám se, jeli
to skutečně tak? Skutečně máme děti
bít? Pojďme ještě dál. Kdo, jaký rodič
uhodí své dítě? Ten, který byl v dětství
bit, nebo ten, který výprask nikdy nepoznal?
Jak by se změnil svět, kdyby se podařilo
vychovat celou generaci dětí bez
výprasku?
A co Editka? Napadlo nás, že jí
maminka vlastně vyhrožuje? A uvědomujeme
si, že je to forma psychického
nátlaku? Mnoho lidí při vzpomínkách NejeN pro děti
na dětství a rodiče říká: „Kdyby na mě
nekřičeli a radši mi jednu hned jednu
vrazili!“ Co tedy chceme doopravdy?
Může dítě ctít rodiče, který mu vyhrožuje?
Existuje výprask z lásky? Nebo
je to jenom malomyslná omluva rodičovského
selhání? Máme dostatek trpělivosti?
Která z těch děvčat, Editka nebo
Mařenka má šťastnější a spokojenější
dětství? A která z nich bude lépe připravena
do života?
Je to více otázek než odpovědí.
Zdánlivě banální a všední příběh, který
se opakuje v mnoha domácnostech dnes
a denně. Najdeme odvahu hledat odpovědi
na ty položené otázky? Nebo je to
zbytečné? A když už si odpovíme, byly
by naše odpovědi jiné, kdybychom my
sami žádný výprask nezažili?
Můžete se k tomu nějak vyjádřit?

Ing. Pavel Švarc