Kdyby to byl váš příběh – Klíče
„Tak jsme domluveni. Příští čtvrtek
ve čtyři. A kdyby se Vám cokoli
přihodilo, dejte vědět a nedělejte
si starosti. Počkám, kancelář mám
ve stejném domě, co bydlím, takže se
opravdu nic neděje,“ končila magistra
Dana telefonát s novým klientem
z nedalekého městečka.
„Tak jsme domluveni. Příští čtvrtek
ve čtyři. A kdyby se Vám cokoli
přihodilo, dejte vědět a nedělejte
si starosti. Počkám, kancelář mám
ve stejném domě, co bydlím, takže se
opravdu nic neděje,“ končila magistra
Dana telefonát s novým klientem
z nedalekého městečka. Chtěl nějakou
konzultaci ohledně zaměstnanců
ve firmě, ona ale odjíždí za sestrou
a švagrem a především za malou neteří.
Je to až na druhou stranu Čech,
přesto se velice těší. Manžel šel již
do garáže pro auto. Už je tady a zvoní
dole u dveří. Popadla připravené tašky
a běží dolů. Ještě si pomyslí, že byt
ve čtvrtém patře v domě bez výtahu
není zrovna žádné terno, to ji však již
manžel bere tašky z ruky.
Ta jedeme, ještě se stavíme v obchodě
koupit nějaký dárek a hurá
za tou malou princeznou! Vybírají
již delší dobu, když se znovu telefon
rozezvučí. „Tady Novák, paní magistro, ten, jak jsme domluveni
na příští čtvrtek. Chci se zeptat, zda-li
jste neztratila klíče od domu?“ „Klíče
od domu?“ opakuje ona nevěřícně.
„Ne, ty mám. A vůbec, proč se ptáte?“
„No, stojím tady před vaším domem,
jel jsem se podívat, kde máte tu
kancelář, abych to příští týden nehledal.
Ve vchodových dveřích jsou klíče
a mě napadlo, že jsou to vaše.“ To
však již paní magistra vidí šacujícího
se pobledlého manžela: „Já jsem někde
ztratil klíče!“
Ano, byly to ty jeho. Jak chtěl pomoci
manželce s taškami, tak odemkl,
vzal tašky a odnesl je do auta. Potom
hned odjeli a klíče zůstaly v zámku.
Ten příběh jsem slyšel vyprávět
minulý měsíc z úst přímé účastnice.
Změnil jsem pouze jména a povolání.
Vám ho nyní předkládám k zamyšlení.
Co vedlo toho pana Nováka,
že se „jenom tak“ jel podívat, kde
má paní magistra kancelář? A jak ho
mohlo napadnout, že jsou to právě
její klíče v zámku?
Pavel Švarc