Kdyby to byl Váš příběh: Vichřice

To jsi nám opravdu hodně pomohl. Hlavně táta bude v klidu. On je vždycky ze všeho celý nervózní. Hlavně, když se jedná o auto. To vždycky chodí sem a tam. Pořád říká, zda-li to má dát do Drupolu nebo jak to má udělat. Takhle je to fajn. A jak se máš pořád ty?

Tady není nic nového. My nikam nechodíme a k nám také nikdo nejde. Akorát Novák, ale to je takový blafuňka. Pořád ty jeho hospodské řeči. Tedy chodila sem ještě Novotná. Nevím jestli si ji ještě pamatuješ, ta stará bába. Ona vždycky zavolá, že něco potřebuje. A když se zeptám kdy, tak pokaždé řekne, že hned. Třeba jako tenkrát, když v půl dvanácté (!) – to víš já akorát dodělávala oběd, já mám vždycky vařeno přesně ve dvanáct, aby měl děda prostřeno – že potřebuje dovést k doktoru, protože jí natéká noha a jsou tam jenom do dvanácti. Všechno jsem musela povypínat, protože táta chtěl, abych jela s ním. A teprve tam jí sestra řekla, že pan doktor šel
na oběd a vrátí se za hodinu, tak jsme tam museli počkat. No prostě hrůza, vždyť jsme se mohli pohodlně naobědvat.
No, co tomu říkáš? Ona by sem chodila pořád. Ale já jí sem nezvu, protože ona když přijde, tak dvě hodiny v jednom kuse mele a mele a nikoho nepustí ke slovu.
A kdyby jenom to! Ono je to hlavně únavné. Pořád dokola. Ty její zajímavosti.
Že jí támhle dloube, tady píchá, že brzo umře, že musí vypovědět tu pojistku, dokud je ještě na živu. No pořád dokola.
Co bys tomu řekl? To mi jistě rozumíš.
Že když mi jednou řekla ´já bych sem šla, ty mě ale nezveš´, že jsem jí na to neměla co říct. Ale to se vážně vydržet nedá.
To je hrozné. Nepustí tě ke slovu a stále mele jenom o těch nemocech …“ chrlila matka, když se otec před tím zkušeně vytratil na televizní noviny a Petr neopatrně zůstal v kuchyni o chvilku déle.
Hlavou mu táhla řada otázek: Copak mohu té mámě říci, že je jako vichřice? Vždyť ona nikoho nepustí ke slovu, proč bych sem měl tedy jezdit na návštěvu?
O čem to vlastně je?

Můžete, prosím, Petrovi pomoci svým názorem či radou? Umíme spolu komunikovat? Vedeme dialog a nasloucháme jeden druhému, nebo jsou to spíše dva nezávislé monology?

Značka pro odpovědi: p02

Odpovědi, i vlastní příběhy, můžete posílat také mailem na adresu svarc@centrum.cz nebo formou SMS
na číslo 602 290 209. Dostanou se k rukám Ing. Pavla Švarce, který se o rubriku „Kdyby to byl Váš příběh…“ stará.

Máte na srdci nějaký příběh, který byste chtěli lidem vyprávět, a netroufáte si sami napsat? Rádi Vám pomůžeme. Dejte nám vědět, spojíme se s Vámi a pomůžeme Vám příběh sestavit.

Čemu bychom se měli věnovat v této rubrice? O jaká témata se lidé zajímají?
Budeme Vám vděčni za názor. Děkujeme.