Krádež za bílého dne
KDYBY TO BYL VÁŠ PŘÍBĚH
dějství první – Místo: úřad, čekárna.
Okénko úřadu je stažené, pracovnice
úřadu, otočena k okénku zády, zakládá
dokumenty do regálu.
Do čekárny přichází mladý muž
menšinové národnosti. Na hlavě kšiltovku
se štítkem záměrně nasazeným
do strany, pestré oblečení, kalhoty
s rozkrokem někde u kolen. Sebejistým
houpavým krokem míří k zavřenému
okénku. Zná to tam. Ráno si zde
byl požádat o vydání nového občanského
průkazu. Poslali ho na pokladnu
zaplatit poplatek za vydání nového
dokladu a nyní jim nese stvrzenku. Na
stole vidí krásný nový mobilní telefon
úřednice. Neváhá ani okamžik. Zvenku
nadzvedává okénko, sahá po telefonu.
Klap! Okénko letí dolů a on i s novým
telefonem bere nohy na ramena.
Vyrušená úřednice na zlomek vteřiny
zaváhá. Co se to děje? Pohled na
stůl s chybějícím telefonem a rychlé
kroky na chodbě jí dávají jasnou odpověď:
Zloděj! Vybíhá ven a dál až
před úřad. Marně. Nikde nikdo není.
dějství druhé – O třicet minut později.
Stejný mladík u stejného okénka.
Stejná úřednice.
„Ty prevíte! Tys mi ukradl telefon!“
„Co na mě řvete? Rasistko! Budu si
na vás stěžovat.“
„Stěžovat si ne tebe budu já. Ukradl jsi
mi telefon.“
„Nic u sebe nemám. Přestaňte tady vyvádět.
Tady máte potvrzení z pokladny
a dejte mi tu novou občanku.“
Nakonec disciplinovaná úřednice
mladíkovi podává nový občanský průkaz.
dějství třetí – Okradená úřednice
prochází příbramské zastavárny v naději,
že zde ukradený telefon uvidí a bude
si ho moci znovu koupit. Byl to vánoční
dárek od manžela, takový pěkný telefon
v mahagonovém provedení. Těch
je mezi lidmi málo. Určitě ho pozná.
Poznala by, kdyby ho někdo do zastavárny
odnesl. Její hledání kýžený
výsledek nepřineslo. Z práce tedy ještě
telefonuje na policii. Nahlašuje ztrátu
telefonu, diktuje jeho výrobní číslo
a žádá, aby byl nevratně zablokován.
Domů potom jde rozjitřena neurvalým
chováním toho mladého muže.
Nohy ji zavedou až před prodejnu jednoho
telefonního operátora. Vstupuje
dovnitř. Ujímá se jí ochotný prodavač
a ona se ptá po telefonu stejné značky,
protože chce alespoň vědět, kolik
peněz si musí našetřit. Odpověď ji téměř
omračuje. Nikoli cenou. Tím, co
prodavač říká: Prý takový telefon momentálně
nemají. Je to novinka a těch
je málo. Před chvílí u nich byl ale takový
zvláštní mladík, říkal, že si koupil
nový telefon a že z něj nejde telefonovat.
V ruce prý držel přesně ten typ, co
ona chce, jenom byl v mahagonovém
provedení. Zjistilo se ale, že přístroj je
kradený. Zablokovaný a tedy neopravitelný.
Mladík prý slušně poděkoval a
s poznámkou „Já si to s ní vyřídím!“
odešel z prodejny.
Zdá se vám to přitažené za vlasy? Nikoli!
Stalo se v polovině ledna na městském
úřadu (pracoviště a některé detaily jsou pozměněné). Zůstává jenom otázka
pro každého z nás: Jak bychom reagovali
my, kdybychom byli vystaveni tváří
v tvář takto neurvalému chování?
Pavel Švarc