Kulturní revue

V jedné středověké pověsti se vypráví,
že v zemi, kterou dnes známe jako Rakousko,
nějaká rodina Burckhardových –
sestávající z otce, matky a synka – bavila
lidi na vánočních trzích recitováním básniček,
zpěvem balad dávných trubadúrů
a různými kejklemi.

V jedné středověké pověsti se vypráví,
že v zemi, kterou dnes známe jako Rakousko,
nějaká rodina Burckhardových –
sestávající z otce, matky a synka – bavila
lidi na vánočních trzích recitováním básniček,
zpěvem balad dávných trubadúrů
a různými kejklemi. Nikdy jim samozřejmě
nezbývaly peníze, aby mohli koupit
dárky, ale otec vždycky synkovi říkal:
„Víš, že Ježíškův pytel se nikdy nevyprázdní,
přestože je na světě tolik dětí?
To proto, že ačkoli je plný hraček, Ježíšek
musí někdy předávat důležitější věci,
takzvané ‚neviditelné dary’. Do znesvářené
rodiny se v nejsvětější noci křesťanstva
snaží vnést soulad a mír. Tam, kde
chybí láska, vkládá do dětských srdcí semínko
víry. Tam, kde budoucnost vypadá
černě a nejistě, přináší naději. A když
navštíví Ježíšek nás, tak se nazítří všichni
radujeme, že jsme naživu a že děláme
svou práci, totiž že obveselujeme lidi. Na
to nikdy nezapomeň.“
Uplynuly roky, z chlapce se stal mladík
a rodina jednoho dne šla kolem velkolepého, právě dostavěného opatství
v Melku.
„Pamatujete si, tatínku, jak jste mi
před lety vyprávěl o Ježíškových neviditelných
darech? Myslím, že jednou jsem
takový dar dostal: touhu stát se knězem.
Nezlobil byste se, kdybych nyní udělal
první krok ke splnění svého dávného
snu?“
Přestože rodiče synovu společnost
opravdu potřebovali, pochopili a respektovali
jeho přání. Zaklepali na fortnu
kláštera, mniši je šlechetně a laskavě
uvítali a mladého Burckharda přijali
jako novice.
Nastal Štědrý den. A právě tehdy došlo
v Melku k zvláštnímu zázraku: Panna
Maria se rozhodla sestoupit s Ježíškem
v náruči na Zemi a ten klášter navštívit.
Všichni mniši, nesmírně pyšní, nastoupili
do dlouhé řady a každý z nich
se pak snažil Matku a Syna nějak uctít.
Jeden z nich jim ukázal krásné malby,
jež zdobily klášter, jiný přinesl exemplář
Bible, jehož sepsání a iluminace trvaly
celých sto let, třetí zase odříkal jména
všech svatých.
Jako poslední tam dychtivě čekal
mladý Burckhard. Jeho rodiče byli prostí
lidé a naučili ho jenom žonglování a
nějakým kejklům.
Když na něj přišla řada, ostatní mniši
už chtěli oslavu skončit, protože bývalý
žonglér přece nemohl říct nic důležitého
a ještě by pokazil dojem z kláštera. Mladík
však v hloubi srdce také cítil velikou
touhu dát Ježíškovi a Panně něco svého.
Zatímco na sobě cítil káravý pohled
svých bratří, vytáhl ostýchavě z kapsy pár pomerančů a začal je vyhazovat do výšky
a zase je chytat tak, že vytvořily ve vzduchu
nádherné kolo, stejné, jako kdysi dělával,
když chodil s rodiči po jarmarcích.
Teprve v té chvíli začal Ježíšek v náruči
Panny Marie tleskat radostí. A právě
tomu mladíkovi podala Panna rozesmáté
dítě, aby si je pochoval.
Pověst končí tím, že po tomto zázraku
každých dvě stě let další Burckhard
klepe na vrata v Melku, je tam uvítán
a za jeho přítomnosti dokážou „neviditelné
dary“ proměnit srdce všech, kdo
ho poznají.

Připravil Jan Cikler