Kulturní revue

O knize Chatrč, která má podtitul
„Kde se tragédie střetává s věčností“, je
těžké napsat jen několik řádek. A vůbec je
o ní těžké cokoli napsat.

Chatrč – William P. Young

Knižní klub 2009

O knize Chatrč, která má podtitul
„Kde se tragédie střetává s věčností“, je
těžké napsat jen několik řádek. A vůbec je
o ní těžké cokoli napsat. A to hned z několika
důvodů: jednak ji mnozí ze čtenářů
Jakuba již četli a ti jistě budou konfrontovat
můj názor na tuto knihu se svými pocity,
a jednak bych chtěl její přečtení všem
doporučit a nerad bych to těmito řádky
nějak zkazil. Co je podstatou této knihy,
která původně vůbec neměla být vydána
a kterou autor napsal pro svoji rodinu? Co
nejhoršího si dokážete představit, co by se
mohlo postavit mezi vás a Boha? Nemoc?
Válka? Přírodní katastrofy? Nebo násilná
smrt vašeho milovaného dítěte? Autor
podle mého názoru záměrně volí to nejhorší,
co si můžete představit – na rodinném
výletě dojde k únosu nejmladší dcery,
pár dní poté jsou v rozpadlé chatrči objeveny
důkazy o její násilné smrti. Asi nikoho
nepřekvapí, že Mack (otec dívky)
následně upadá do depresí a jeho vztah
k Bohu je přinejmenším chladný. Jenže
po několika letech dostane podivnou pozvánku
do oné chatrče. Autor tohoto vzkazu,
podepsaný jako Taťka, si chce s Mackem
po delší době probrat nějaké věci.
Mack samozřejmě neví, co ho v chatrči
čeká, má pochopitelně obavy, a proto se
o své cestě pro jistotu nikomu ze své rodiny
nesvěří. Chápe, že by pozvánka mohla být
od Boha, ale dost o tom pochybuje, i proto
si na cestu půjčí pistoli – přeci jen neví,
co jej tam čeká. Nejdříve nic, ale pak se začnou
dít věci. Postupně se setkává se všemi třemi Božskými osobami a Macka postupně
vedou k obnovení jeho důvěry v Boha.
Bůh pochopitelně chápe, že to, co se stalo,
postavilo mezi něj a Macka hlubokou
propast. Zároveň se ho snaží přesvědčit,
že Bůh jej nikdy neopustil, a to ani v těch
chvílích, kdy o tom byl nejvíce přesvědčen.
Autor knihy boří mnoho našich zažitých
představ o Bohu. Nebál bych se dokonce
říci, že v mnohém čtenáře šokuje. Macka
například staví do role soudce – soud
Macka spočívá v tom, že on nebude souzen,
ale naopak, že on bude soudit Boha.
Velmi silná je i pasáž, kdy je Mack postaven
před otázku, které ze svých dětí by byl
ochoten zavrhnout, pokud by si musel vybrat.
Odmítá to a místo toho nabízí sebe.
Bůh mu odpovídá, že on sám to také uničil,
že on sám se také obětoval za všechny
své děti. Také on nechce, aby některé
z nich bylo zavrženo. Bůh postupně vede
Macka k poznání, že největší tragédií člověka
je jeho rozhodnutí určovat, co je dobré
a co je zlé. Každý si to o tom chce rozhodovat
sám pro sebe, ale tato dobra jdou
často proti sobě. Nikdy mě toto vysvětlení
při vyprávění o jablku ze stromu poznání
nenapadlo. Kniha by se podle mého názoru
mohla směle zařadit mezi knihy teologické.
Přesto zde nechybí napětí, vzhledem
k závažnosti tématu mnohdy i humor
a nakonec i překvapivé rozuzlení. Knihu
velmi doporučuji všem – ať už těm, kteří
mají pochybnosti, že by v podobné zkoušce
obstáli, tak i těm, kteří si možná myslí,
že jejich vírou nemůže nic otřást. Osobně
si myslím, že v nás všech je více či méně
spíš pochybnost Macka a že my všichni
bychom potřebovali pomoct obnovit naši
oslabenou důvěru v Boha.

Jan Cikler