Kulturní revue

Tento film není klasickým filmovým
příběhem. Je spíše směsí pocitů a silných
vzpomínek – Jack žije s rodinou v Texasu
v 50. létech minulého století.

Strom života (Tree of Life),

USA, 2011, 139 min,

Režie: Terrence Malick

Tento film není klasickým filmovým
příběhem. Je spíše směsí pocitů a silných
vzpomínek – Jack žije s rodinou v Texasu
v 50. létech minulého století. Další časovou
rovinou je Jack jako již starší muž, který si
v moderní budově ze skla klade základní
otázky života. Film jako by chtěl naznačit,
že životy lidí prožívajících současnost se ohlížejí zpět – odpověď na otázku, co
je nebo byl můj život, je neuspořádaným
sledem silných zážitků, které nás zejména
v průběhu dětství a dospívání formovaly.
Vztah k otci, laskavost matky, společné hry
se sourozenci a vrstevníky, hodnoty, které
máme pod kůží. Klíčovým bodem filmu
je zpráva o smrti jednoho z bratrů a dopad
této zprávy na rodinu, otázky „Proč?“
a odkazy ke knize Job. Film cituje „Kde jsi
byl, když jsem tvořil tento svět?“ a snaží
se toto stvoření světa obrazově znázornit.
Mne osobně v tomto poměrně dlouhém
exkurzu trochu rušila scénka s dnes populárními
dinosaury – zřejmě vložená jako
odkaz na evoluci.
Jackův vztah k otci a otcova tvrdost
a vyžadování disciplíny, někdy až kruté zacházení,
ukazuje, jak se od padesátých let
proměnila role otce a to, co považujeme
za správnou výchovu. Z dnešního pohledu
se chování Jackova otce zdá neadekvátní
a nepřiměřené, ve své době ale bylo považováno
za správné. Vztah Jacka a jeho otce
je silným tématem filmu a otevítá dveře
do prožívání na jedné straně otce (strach
rodiče o děti, snaha dát jim to, čemu věřím
a připravit je na život, který bude parně
tvrdý tak, aby obstáli) a na straně druhé
pocity dospívajícího chlapce, který se se
svým otcem střetává a nemůže u něj nalézt
pochopení.
Tento film je náročný a realtivně dlouhý.
Nese určité poselství, které je srozumitelné
v kontextu křesťansko židovské kultury.
Tím, že neobsahuje jasný a přehledný
příběh, který někde začíná a někde se
uzavírá, vyvolává u určité skupiny diváků
dojem zmatenosti a nudy. Přesto film stojí
za shlédnutí, už jen proto, že herecky
a řemeslně je film zvládnutý bravurně (kamera, střih, výtvarné scény vzniku života).
A kamrádka, která ten film viděla mě řekla,
že si ten film prostě užívala – je plný
symbolů a jakoby říkal – jen nad tím světem
žasni.

Hodnocení: ***

František Sobotka