Kulturní revue

Pravidelní čtenáři deníku MF DNES možná znají Martina Komárka jako politického komentátora tohoto deníku. Nicméně pan Komárek se neomezuje pouze na komentování politických událostí, ale často se pouští i do jiných témat. Svými názory se rozhodně nehodlá zařadit k většině a na rozdíl od politiků, jejichž činy často komentuje, se nesnaží za každou cenu zalíbit.

Martin Komárek
Bůh nezná budoucnost, Esej o víře
Prostor 2008

Pravidelní čtenáři deníku MF DNES možná znají Martina Komárka jako politického komentátora tohoto deníku. Nicméně pan Komárek se neomezuje pouze na komentování politických událostí, ale často se pouští i do jiných témat. Svými názory se rozhodně nehodlá zařadit k většině a na rozdíl od politiků, jejichž činy často komentuje, se nesnaží za každou cenu zalíbit. Před několika lety jsem si začínal všímat, že v MF DNES se objevuje neobvyklý názor na potraty a později i na euthanasii. Pod většinou článku, které potraty a euthanasii kritizovaly, byl podepsán Martin Komárek. Spíše by se dalo čekat, že v našich periodikách budou negativní stanovisko k těmto praktikám zastávat především představitelé církve. Překvapilo mě, že se v obci novinářů objevil někdo, kdo má velmi „netradiční názory“. Vždy jsem přemýšlel, kde se to v tom člověku bere. A vlastně mi to nebylo jasné až do loňského roku, kdy jsem narazil na tuto knihu a kdy jsem se navíc dověděl, že ji uvedl do prodeje Tomáš Halík („knihy se nekřtí, knihy se uvádějí na trh“). A možná teprve tehdy jsem se dozvěděl, že Martin Komárek prošel velmi komplikovaným obdobím konverze. A aby nezůstalo jen u toho, tak sepsal esej o víře, kterou nazval Bůh nezná budoucnost. Už název sám o sobě by nás mohl a asi i měl překvapit. Proč si myslí, že Bůh nezná budoucnost? Komárek tvrdí, že stvořením něčeho tak nepředvídatelného, jako je člověk se svou svobodnou vůlí, Bůh jakoby ztratil vliv na to, co tento tvor provede (volně parafrázováno). Protože tuto knihu napsala známá osobnost, stala se před koncem roku poměrně pochopitelně alespoň na pár dnů středem pozornosti některých médií. A jak už to bývá zvykem, ty pochopitelně zajímaly ty „nejpikantnější“ názory autora. Mimo jiné třeba i to, že si autor dokáže představit, že účastníci poslední večeře byli, mírně řečeno, pod vlivem alkoholu. Jak už to bývá, tyto úryvky, vytržené z kontextu, devalvují obsah celé knihy. Je pravda, že mnohdy s autorem budeme polemizovat. Většinou, a to je důležité, se ale snaží hledat odpovědi na otázky, které si my mnohdy ani nepoložíme. Jestliže nás tato kniha přivede k tomu, že začneme o těchto otázkách přemýšlet, nikoli se vším hned souhlasit, rozhodně má smysl si ji důkladně prostudovat. Asi nejlépe smysl této knihy vystihl Juan Provecho, vedoucí tiskového střediska České biskupské konference: „…O věcech Božských máme povinnost přemýšlet. Nemusíš s tím souhlasit, ale alespoň se máš zastavit a uvědomit si, že věci mohou být jinak, než se nám jeví v mysli… Nadále platí, že život je hledání. Ten, kdo už si myslí, že má všechno pod kontrolou, je ztracen. I tato kniha nás povzbuzuje, abychom neztráceli naději, ať je situace jakkoli těžká…“
Jsem rád, že Martin Komárek patří mezi poměrně vlivné komentátory. Jistě si všichni uvědomujeme podíl novinářů na utváření veřejného mínění nebo chceme-li veřejného svědomí. Z toho důvodu je nesmírně důležité, že obecně uznávaná autorita se nebojí například ve výše zmíněných otázkách potratů a euthanasie zastávat menšinový názor.

Hodnocení
****
Jan Cikler