Pojďte ke mně všichni…blahoslaveni, kdo jsou
Pozváni jsou Ježíšem všichni.
Přál bych dvěma dětem, kteří
už příští neděli přistoupí prvně
k plné účasti při slavení eucharistie,
ke svému prvnímu svatému přijímání,
touhu po tomto setkávání
s Ježíšem, uprostřed jeho společenství.
Je to Ježíšova svatební hostina
s námi. „To konejte na mou památku“,
říká Ježíš. „Kdykoli jíme tento
chléb a kdykoli pijeme tento kalich,
zvěstujeme tvou smrt a čekáme
na tvůj příchod, Pane Ježíši Kriste“,
modlíme se krátce před vlastním
přijímáním. V minulých dobách
jsme se hodně soustředili na ten
ryze dogmatický prvek – proměňování
chleba a vína v Ježíšovo Tělo
a Krev. To samozřejmě nikdo nezpochyňuje,
ale jde o mnohem víc.
Ježíš nás vybízí, abychom se při mši
shromažďovali ve společenství jeho
přátel, protože tam on je mezi námi
a nadčasově stále přináší oběť Otci
za spásu celého světa. Tou účastí jsme svědky jeho smrti a vzkříšení
– a On nás bere k Otci s sebou.
Je s námi jako náš Pán i Bratr, Přítel
a Zachránce. Jako ten, kdo má
o každého člověka, o každého z nás
neuvěřitelný zájem a ten nám vrcholně
projevuje právě v eucharistii,
tedy v celém tom dění mše svaté.
Očišťuje nás od našich provinění
a plně nám zjevuje lásku Boha.
Jak říká jeden moudrý kněz – svaté
přijímání, to je takové pohlazení
od Pána Ježíše. Dorotko a Kryštofe,
je to jako laskavé pohlazení od maminky
a tatínka. Je to Boží pohlazení.
Přejeme Vám, jako farníci, ať
v tomto vědomí rostete po celý život.
Pro nás ostatní je to příležitost
k prohloubení svého sjednocení
s Ježíšem. On je pevný bod, jehož
se můžeme chytit, i když se – doslova
a do písmene – řítíte vesmírem
do ztracena. V eucharistii nás
vždy zachytí.
Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte
a jste obtíženi a já vás občerstvím.
Moje jho netlačí, moje břemeno
netíží…Těmi slovy nás zve Ježíš,
zejména všechny, kdo nesou své životní
kříže. Opravdu vrcholně se nám
dává v eucharistii. A my to víme. Občas
se setkáte s někým, komu se někdy
nějak zkomplikoval život a z hlediska
církevní instituce má ztížený
přístup k přijímání eucharistie. A velice
po tom touží. Jakkoliv se nám Ježíš
dává nejrůznějšími způsoby (naštěstí
opravdu není omezen církevními
předpisy ve svém vztahu k člověku),
tito lidé postrádají možnost přijmout
jej tímto vyjímečným, způsobem.
Týká se to prakticky vždy nějakých
církevněprávních problémů
v oblasti uzavření manželství. Každá
situace má své určité řešení, pokud
jde o přijímání eucharistie. Ale
nejednou lidé nepřistupují, protože
mají za to, že nemohou – a ono to tak
není. Chci se zde zmínit o nejsnadněji
řešitelné situaci: to je situace katolických
křesťanů, kteří neměli svatbu
před církví (v kostele). Tím si jaksi
„přivřeli dveře“, ale po letech jim
už přijímání Ježíše v eucharistii velice
chybí. Sňatek těch, kdo v kostele
mít svatbu mohli, nebo mezitím překážka
k této možnosti padla (většinou
úmrtím druhého z manželů u rozvedených),
lze zpětně před církví splatnit,
ovšemže s platností od faktického
data sňatku (člověk se žení nebo vdává
jen jednou).
Konkrétně se to děje dvěma způsoby.
Pokud souhlasí oba manželé,
prostě se dostaví na jim příšlušející
faru, kde se sepíše žádost, oba odsouhlasí
podstatné body manželství
(dobrovolnost, jedinost a nerozlučitelnost)
a potom řeknou své ano
na manželský slib. Mají s sebou dva
svědky, kohokoliv. Může se tak dít jen
v úřední farní místnosti (ovšem kdo si
to přeje, i s určitým obřadem v kostele).
Tak je jeich manželství konvalidováno
– splatněno před církví, od data
svého faktického vzniku. A tím pádem
mohou i přistupovat ke svátostem,
ke svátosti smíření a k přijímání
eucharistie.
V případech, kdy touha po přijímání
je jen jednoho z manželů a druhý
zmíněný postup absolvovat nechce,
sepíše se žádost, kterou místní
farář zašle na příslušný biskupský
úřad a po vyřízené (což je fakticky jen
administrativní záležitost) je manželství
„sanováno“, tedy před církví
splatněno a žádající může svobodně
přistupovat k přijímání svátostí. Protože
ne všichni o této možnosti vědí,
trochu obšírněji ji zde uvádím a kdo
je případně v takové situaci, může
věci dát lehce do pořádku. Některé situace, např. po rozvodu
a novém sňatku, je sice komplikovanjší,
ne však neřešitelná. Ale to už vyžaduje
osobní rozhovor s knězem.
Přeji každému, aby po Ježíši takto
toužil a o něho stál. Protože Ježíš
po každém takto touží a o něho stojí.
místní farář