První sv. přijímání
V neděli 14. června v 10 hodin bylo „První svaté přijímaní“ devíti dětí – Irenky
Brodníčkové, Verunky Chroumalové, Verunky Vaněčkové, Natálky Sedláčkové,
Jolanky Petákové, Honzíka Limpoucha, Kuby Marka, Káji Walenky a Vojty Ježka.
První sv. přijímání
V neděli 14. června v 10 hodin bylo „První svaté přijímaní“ devíti dětí – Irenky
Brodníčkové, Verunky Chroumalové, Verunky Vaněčkové, Natálky Sedláčkové,
Jolanky Petákové, Honzíka Limpoucha, Kuby Marka, Káji Walenky a Vojty Ježka.
Při jejich dnu „D“ je doprovázela kapela pod taktovkou Zdeňka Hermana. Na obrázku
níže se všechny děti docela v rámci možností povedly i se svíčkami. Mimochodem,
byl jsem bratrem Jindřichem požádán, aby jeho postava byla z fotografie
raději oříznuta – snad mi dáte za pravdu, že tento „násilný čin“ by kompozici fotografie
neprospěl.
Své dojmy z události ochotně poskytli
rodiče dětí (a redakce tímto připojuje
své poděkování za rychlou reakci
na prosbu):
(Jitka Limpouchová) Ta neděle
14.června t.r. byla obyčejná, ale zároveň
také něčím zvláštní. Počasí normální,
ale kdyby pršelo, hřmělo, blesky
létaly na všechny strany, stejně by
slunce náramně svítilo. Bylo první svaté
přijímání mého nejmladšího syna
Jeníka a také dalších dětí z Příbrami
a okolí. Jeník od rána natěšený, ale také
nervózní, snad proto vůbec nesnídal.
Nedělní oblečení, nedělní nálada, nedělní
prostě vše. Kostel sv. Jakuba staršího
přijal do své náruče všechny – děti i jejich
rodiče. Slavnostní atmosféru nastolil
i náš pan farář, který vyprávěl nejen
o Ježíši, Bohu, ale také dokázal svou vtipností
dětem přiblížit „boží obyčejnost
„. Po skončení slavnostního aktu jsme
se pak my všichni – rodiče a děti sešli
u jednoho stolu s občerstvením, které
připravili rodiče. Jéňa, co zameškal ráno,
dohnal tady u jídla. Ta neděle byla obyčejná,
ale v mém, a nejen v mém, srdci
se rozlilo něco úžasného, pocit bezpečí,
hrdosti, lásky, krásy, naděje i víry.
(Marie a Miroslav Vaněčkovi)
Na první svaté přijímání jsme se celá
rodina, nejvíce však Verunka, opravdu
těšili. Byl to velký den. Stejně tak
jako před osmi lety na její křest se sešlo
celé naše příbuzenstvo, aby byli
u toho, když poprvé přijala Pána Ježíše
ve Svátosti oltářní. Určitě jsme to
všichni vnímali s velkým nadšením
a nejednomu vlétly slzy radosti do očí
při pohledu na všech devět dětí před
oltářem. Je to vždy veliká událost v životě
farního společenství a hlavně dětí
samotných. Z dětí vyzařovala radost
a byly ozdobou slavnosti. Modleme se
za tyto děti, aby jim časté svaté přijímání
bylo posilou v jejich dalším duchovním
růstu. Modleme se i za nás dospělé,
abychom jim byli dobrým vzorem.
(Brodníčkovi) Nám i našim blízkým
se to moc líbilo, byla to ve všech ohledech
vydařená záležitost a rádi budeme
na tenhle den vzpomínat. P. Krink
zase jednou potvrdil, že má talent
„udělat“ bohoslužbu vtipnou i vážnou,
napínavou a zajímavou pro děti i pro
dospělé. Takže ještě jednou díky pan
farářovi a všem ostatním, kteří se na ní
podíleli, a jen bychom ještě rádi věděli,
jak dlouho pan farář nacvičoval ten závěr
s pugétem.
(Iva a Pavel Chroumalovi) Jsme
šťastní, že se naše prvorozené dítě rozhodlo
říct Pánu Ježíši, že s ním chce žít.
Že v sobě našlo touhu po přijímání eucharistie.
Bohu díky.
Samotný obřad se nám líbil už jenom
pro tuto skutečnost. Jsme také
moc rádi, že dětí bylo tolik a mohly
spolu sdílet tuto krásnou chvíli. Nevím,
jak tuto mši prožíval pan farář, ale my
jsme z něj měli dojem, že by dětem chtěl
rozdat vše dobré a že mu na nich opravdu
záleží. Také děkujeme za farní společenství
lidí, kteří se v našem kostele
scházejí.
František Sobotka