Pusť to a pokračuj lépe!
Za 17 dní začne svatopostní doba; až budeme držet další číslo „Jakuba“ v rukou,
budou už skoro dva týdny postu za námi.
Je to doba, kdy chceme prožívat
s Ježíšem jeho utrpení, kdy on nás
chce připojit blíž k sobě. „Čiňte pokání
a věřte evangeliu,“ uslyšíme přátelská
Kristova slova při značení popelcem.
Nebo upozornění, že tento krásný
Boží svět i pro nás jednou skončí,
abychom byli přijati do netušeně
krásného života s Bohem – „Pamatuj,
že jsi prach a v prach se obrátíš.“ Pusť
to, co ti nesvědčí, nebo přímo překáží
na tvé cestě k cíli, který je jediný –
a je jím Bůh. Otec! A přijmi naopak
do svého života to, co ti ještě schází,
abys žil plně s Ježíšem, v jeho duchu.
„Co budeme v postu dělat, co si
uložíme, v čem se zapřeme?“ Takové
a podobné otázky si věřící před postní
dobou dávají. A často to bylo uložení
si něčeho, co dělat budeme anebo
naopak nebudeme. Ne, že by to
nemělo význam, ale tím si „jen“ posilujeme
svoji vůli. Jistě, ta je nezastupitelná
na naší duchovní cestě. Nesmíme
ovšem zapomínat, že je nesmírně důležité, pro koho to cílově chceme
dělat. Tedy, zda hlavně pro své
vylepšení, anebo ze svého vnitřního
vztahu ke Kristu, k Bohu. A tak je základní
otázka: Co potřebuji změnit
v mém vztahu k němu? V mém životě,
aby byl pravdivější? V čem se mám
k němu obrátit? Kde mám co pustit
a do uvolněného prostoru mého života
vpustit Ježíše Krista? Zase po roce,
v dalším úseku mého života, ke mně
přichází On sám, aby mně pomohl
zrevidovat a potřebně nesměrovat
můj život. Prosme Ježíše, ať nám dá
sílu využít této doby, kterou k tomu
ve své církvi zvlášť určil. Co my víme,
třeba se budou dít přímo zázraky.
Anebo nám je pro naši touhu nechá
Ježíš na samý závěr našeho života,
až se v prach obrátíme. Nebo – není
snad vzkříšení zázrak mezi zázraky?
A pak budeme žít…Proto Vám všem
přeji požehnanou postní dobu!
místní farář