Rozhovor

V dnešním rozhovoru bych Vám ráda
představila paní Františku Bílkovou.

Mohla byste nám o sobě něco říct?

Mám 3 děti, 3 vnoučata, manžel mi zemřel
loni. Celý život jsem pracovala jako doručovatelka.

Čím je pro Vás významný kostel u Sv. Jakuba?

Do tohoto kostela jsem chodila už jako
malá, tady jsem byla pokřtěná, tady jsem
přijmula první sv. příjmání, s manželem
jsme si tady řekli ano. Všechny 3 děti tady
mám pokřtěné.

Můžete nám něco říct o své dětství?

Tatínka jsem nepoznala, zemřel v koncentračním
táboře. Maminka mi umřela v 10
letech a já jsem byla do 14 let vychvávaná
v dětském domově v Mladé Boleslavi. Tam
nás vyučoval náboženství kněz, doktor
Říha. To byl úžasný člověk. Do památníku
mi napsal: „Zůstaň vždy věrná Bohu
a jeho prozřetelnosti se odevzdej. On jediný
Ti může pomoci, když všechna jiná pomoc
selže.“, tím se řídím celý život.

Máte hezké jmeno Františka, ale říkají
Vám Dášo. Proč?

Začal s tím můj manžel. Nechtěla jsem
Františku a manžel mi začal říkat Dášo
a tak mi nyní říkají skoro všichni. Protože
Františka má na konci slova iška, tak děvčata
v internátě mi říkala Iško.

Co Vám udělalo v poslední době radost?

Od dětí jsem dostala novou kuchyňskou
linku a předělanou kuchyň.

Děkuji za rozhovor.

Lída Chourová