Rozhovor

Pro rozhovor do našeho farníhozpravodaje si Lukáš Marek vybralMarii Mejstříkovou.

1. Ahoj, Maruško. Mám milý úkol
zeptat se tě na pár otázek a tím tě
přiblížit ostatním farníkům. Vím,
že jsi teď úspěšně odmaturovala
v Příbrami na Gymnáziu pod Svatou
Horou. Jaké jsi měla nejdelší
prázdniny študákova života?
Moje nejdelší prázdniny jsem
měla teď v létě a jsem za ně Pánu moc
vděčná. Byly plné krásných zážitků,
setkání s milými lidmi a obohatily
mě i v duchovním životě. Vlastně
celé prázdniny jsem byla v nějakém
duchovním prostředí, ať už jsem pracovala
nebo odpočívala. Každá akce,
na které jsem byla, se konala ve skvělém
duchovním zázemí. Ale měla už
bych asi přestat s teorií a popsat vám
nějaký konkrétní zážitek…
Hodně ve mně zůstalo setkání
bohoslovců v Praze, kterého jsem
se samozřejmě neúčastnila aktivně,
ale pomáhala jsem v „zázemí“. Měla
jsem to jako brigádu – 14 dní jsem
byla součástí týmu kuchyně. Nebylo
to sice na celý den (týkala se mě
buď ranní nebo odpolední směna),
ale i tak jsem tam strávila dost času.
Co mě na té práci velmi těšilo, bylo
setkávání s mnoha milými lidmi, a nejen milými, ale plnými Boha!
Bohoslovci byli z různých zemí
(z nejvzdálenějších bych mohla
jmenovat asi Koreu nebo Brazílii),
a když přišli k nám do kuchyně (ať už
na pomoc nebo na jídlo), vždycky
bylo cítit, že Ježíš je tam s námi,
provází nás a přes celé setkání všude
panovala skvělá atmosféra. I když byl
nějaký problém, cítila jsem, že s Pánem
ho lze vyřešit. Tam jsem také
měla možnost být každý den na mši
svaté, což mě velmi obohatilo.
Dále jsem prožila nějaký čas
v Příchovicích – na duchovní obnově
a také na zakončení prázdnin. Pomáhala
jsem i na festivalu 3+1 v Letovicích.
Nějaký čas jsem také strávila
doma. Zážitků bych mohla vyprávět
opravdu mnoho, ale všechny bych je
asi shrnula takto: Tyhle prázdniny se
opravdu vydařily!

2. Jsi umělecky založená. V čem
všem se angažuješ, popř. jaké jsi
měla největší úspěchy v daném
oboru?
Hraji na klavír (s jeho studiem
jsem skončila až v loňském školním
roce) a na flétny různého typu
(např. příčnou flétnu jsem studovala
2,5 roku). Jsem vděčná, že mě Pán
obdařil zrovna tímto talentem,
a myslím si, že kdo talent má, nechť
se mu věnuje a rozvíjí ho. Nyní je pro
mě hudba spíš obveselením, občerstvením, možná proto, že už na ni nemám
příliš času. Ale také to byla velká
práce. Moji rodiče mě však podporovali,
abych všechno dobře dotáhla.
Nyní tedy občasně hraji v naší farní
kapele a zpívám (i hraji) v kapele
KaPři, což je společenství mladých
lidí, kteří se snaží hrát k oslavě Boží.
Možná jste zaznamenali naše CD.
Největší úspěch? Co se týče soutěží,
tak určitě 3. místo v krajském kole
celonárodní soutěže ve hře na klavír,
v poslední, které jsem se zúčastnila.
Na tomto umístění má velký podíl
moje maminka, protože nade mnou
bedlivě bděla, abych se pořádně naučila
sonátu.

3. Nyní studuješ v Praze na vysoké
škole architekturu. Přibliž nám,
v čem studium spočívá, jaké budeš
mít jednou uplatnění a jaké jsou
tvé ambice?
Vzhledem k tomu, že jsem na této
škole, kterou jsem si vysnila, teprve
týden, mohu opravdu jen málo přiblížit,
co studium obnáší. Zatím vím
s jistotou to, že budu mít hodně práce,
abych školu zvládla, resp. abych
zvládla alespoň první ročník. Jsou
tu předměty obávané, se kterými
válčí mnoho lidí a mnoho lidí kvůli
nim opouští školu. Za všechny bych
jmenovala deskriptivní geometrii,
která je opravdu nejhorší. Celkově
bych předměty rozdělila na technické (např. pozemní stavitelství, nauka
o stavbách, materiály…) a umělecké
(výtvarná tvorba, architektonická
kompozice, základy architektonického
navrhování). Právě základy architektonického
navrhování (ZAN)
jsou předmětem nejdůležitějším
a také nejvíce kreditově ohodnoceným.
Jsem vděčná, že na něj máme
vyučující architekty-praktiky. V první
polovině semestru se budeme prát
s modelem domu pod zemí. Vybírali
jsme si i slovní motto celé stavby,
pak budeme skicovat a pak teprve
lepit z kartonů celý model. Ve druhé
polovině semestru nás už čeká nadzemní
budova. Na celé studium se
těším, ale uvědomuji si, že semestr je
opravdu krátká doba.
Moje ambice jsou zatím zaměřeny
krátkodoběji, tedy abych úspěšně
ukončila první ročník. A o svém
budoucím uplatnění toho zatím vím
velmi málo, protože se zatím nijak
nespecializuji na určitý typ staveb.

4. Pověz nám, jaké byly tvé první
Vánoce, které si už pamatuješ. Jaký
konkrétní dárek jsi dostala?
To je zajímavá otázka. Nevím, které
to přesně byly Vánoce, ale jeden zážitek
se mi opravdu zaryl. A to ne ze štědrovečerního
večera, ale ze dne 24. prosince,
myslím, že to bylo někdy dopoledne…
U nás bývá stromeček v obývacím
pokoji, a tak celý Štědrý den byl pokoj zavřený. Jednou jsem se
ale vyskytla v ložnici, která je vedle
obýváku, a dveře byly pootevřené.
Pamatuji si tedy větev stromečku
a na ní zavěšenou háčkovanou ozdobu,
kterou jsem viděla dveřmi. První
konkrétní dárek, který bych si vybavovala,
ten asi nemám. Myslím si, že
je téměř jedno, jaký dostaneme dárek,
ale důležité a ceněné na něm je,
když je darovaný z lásky.

Děkuju moc za všechny odpovědi
a přeju ti, aby se ti v životě vždy dařilo
a vždy jsi měla pevný a rozhodný
krok na cestě s Pánem.
Děkuji za rozhovor a přeji Tobě
i všem farníkům krásný podzim,
radost ze všeho dobrého, co nás obklopuje,
byť by to byly maličkosti…
Ať vám Pán žehná a provází vás svou
milostí.

Otázky připravil
Lukáš Marek