ROZHOVOR

Letošní podzim byl opět termínem voleb
do obecních zastupitelství. V Příbrami kandidoval
do místního zastupitelstva i Jan Cikler. Strana
TOP 09 získala tři mandáty. Kromě J. Ciklera
zatupuje tuto novou stranu i Ing. arch. Vít Kučera
a Mgr. Václav Švenda. Požádala jsem Jana Ciklera
o rozhovor na toto téma.

1. Pane Ciklere, jste spokojený s výsledky voleb
pro stranu TOP 09 a s výsledkem celkově?

Vůbec nejsem spokojený s tím, jak volby
dopadly. Ale není to téma, kterým bych se tady
chtěl příliš zaobírat a jehož příčiny bych toužil
analyzovat. Přibližně 40 % voličů Příbrami rozhodlo
takto, tak se s tím musíme smířit. Daleko
více mě spíše mrzí důvody, které mě vedly
k tomu, abych vůbec do politiky vstupoval.
Spousta lidí mě od toho zrazovala, spousta lidí
říká, že to nemá cenu a ti samí teď po volbách tvrdí, že měli pravdu. Teď mám na mysli vývoj
po komunálních volbách nejen v Příbrami, ale
v i v jiných městech, hlavně v Praze. Tak trochu
si připadám jako ten rytíř z písně od skupiny
TRABAND „O malém rytíři“, který se vydává
na koni ochraňovat potřebné. Hned za bránou
ho lupiči přepadli, všechno mu ukradli a koně
mu sežrali. Rytíř ale pokračuje dál, místo meče
má v ruce kus drátu a všem je k smíchu…

2. Co rozhodlo o vaší kandidatuře do komunálních voleb?

Na začátku nebylo rozhodnutí kandidovat
do komunální politiky, ale snaha s politikou
jako takovou u nás něco udělat. Prostě jsme si
s Monikou řekli, že se založenýma rukama se
nic nezmění. K tomu je třeba si uvědomit okolnosti
vzniku TOP09 – vláda Mirka Topolánka
byla odvolána uprostřed předsednictví v Evropě,
arogance ze všech stran se rozrůstala do nikdy
nevídaných rozměrů, cítil jsem, že se musím
do něčeho zapojit. ODS i KDU už pro mě
nepředstavovaly důvěryhodné strany, spíše naopak,
proto jsem okamžitě reagoval na projekt
TOP09, a to hlavně díky panu Schwarzenbergovi.
Asi by bylo dobré tady ještě jakoby pod čarou
dodat, že osobně pana Kalouska příliš nemusím
a věřím, že časem se stáhne, aby umožnil značce
TOP09 další rozvoj. Kandidatura v místních
volbách byla už jen logickým vyústěním mého
rozhodnutí se takto angažovat. Zatím nevím, co
bude dál. Kdybych byl mladší a sám, tak už bych
měl asi sbaleno. Ne asi, ale nejspíš určitě…

3. Pokud byste si mohl vybrat, co byste chtěl
prosadit pro občany města?

Nezaměřuji se úplně na všechny oblasti.
Takže v tomto směru bude má odpověď možná
trochu omezená. Velký problém je doprava,
ale sám nevím, jak ji řešit. Určitě chybí rozumně
vedený obchvat, ale na ten nyní prostředky nejsou. Projet odpoledne středem města je hrůza.
Ještě že to téměř nezažívám. V Příbrami chybí
kus pěkně upraveného parku, chybí tady volnočasové
aktivity atd. Ale určitě tento rozhovor
nevede k tomu, abych tady citoval pasáže z našeho
programu. Spíš si myslím, že by mělo město
lépe komunikovat a více vyzvat občany ke spoluodpovědnosti
za to, jak město vypadá.

4. Jako pracovně vytížený člověk, navíc vedoucí
souboru Codex Temporis a otec 4 děvčátek
máte jistě nabitý denní program. Můžete nám
prozradit, jak odpočíváte?

To je těžké, přiznám se, že to moc neumím.
Asi jste si všimli, že jsem omezil své příspěvky
do Jakuba, které se daly nazvat spíše než „Kulturní
revue“ „Co Cikler zase přečetl“. Já totiž nejvíce
relaxuji při práci na zahradě, což je zase
omezující pro rodinu. Ta by přivítala více výletů.
Nemělo by to ale vyznít jako nějaké sebechvála,
spíš jde o jistý druh úchylky. Jinak je o mně známo,
že si rád dám sklenku (lahev) vína, a to buď
jen s Monikou nebo s přáteli. S kamarády chodíme
občas hrát fotbal, baví mě jezdit na kole,
v zimě jezdíme lyžovat. Když už se nic z toho
nedá dělat, tak se svalím k televizi. Ale i tento čas
se dá strávit pozitivně. Pokud jste ještě neviděli
film Pevné pouto od Petera Jacksona, tak vřele
doporučuji. Už dlouho na nás žádný film neudělal
tak silný dojem. Tím bychom se od politiky
mohli dostat k příjemnějším tématům – zpět
do Kulturní revue.

Pane Ciklere, děkuji vám za rozhovor a jistě
se rozšíří zájem farníků našeho kostela o dění
ve městě, když víme, jakého máme člena zastupitelstva.
Přeji vám nejen za sebe hodně energie,
optimismu a celé rodině Boží požehnání.

Děkuji za váš čas.

Helena Vithová