Šel jsem však vytrvale

KULTURNÍ REVUE

Deník P. Františka Lízny z pouti
za sv. Cyrilem a Metodějem; Cesta 2008

P. František Lízna nám předkládá
druhou knihu, která popisuje jeho
putování – po cestě do Compostely (o této knize jsme před nějakou dobou
v Jakubovi již psali) se k nám dostává
kniha popisující jeho cestu do ukrajinského
Sevastopolu, který je spjat se
sv. Cyrilem a Metodějem. Otec Lízna
svými poutěmi spojil západní pobřeží
Evropy (konkrétně Fatimu) s Černým
mořem. Kromě dvou zmíněných
poutí do Compostely a do Sevastopolu
otec Lízna putoval ještě z Fatimy
do Compostely a po propuštění z vězení
prošel na dvě etapy celé tehdejší
Československo od nejzápadnějšího
bodu až po horu Kremenec na východě
Slovenska. A právě Kremenec
se stal výchozím místem jeho poslední
pouti do Sevastopolu. Celkově ušel
na svých cestách více než 6 tisíc kilometrů.
Pouť do Sevastopolu sice nebyla
nejdelší (1 607 km), ale z mnoha
hledisek byla nejnáročnější. Na trase
do Sevastopolu nejsou žádná turistická
zařízení jako na cestě do Compostely,
nejsou zde žádné turistické
značky. Otec Lízna šel po silnici, což
na Ukrajině znamená většinou ubíjející
nekonečné dlouhé a rovné úseky.
Většina lidí nechápala smysl a duchovní
význam této pouti. Na druhou stranu
celá řada především chudších lidí
velmi často otci Líznovi poskytla přístřeší
nebo pohostinství. To na cestě
do Compostely téměř neexistovalo.
Přesto ale často spal venku nebo
v polorozpadlých budovách, případně
v nějakých většinou nuzně zařízených
motelech. Nebylo výjimkou, že se
otec Lízna setkal s velkou nedůvěřivostí ze
strany kněží.
Na cestě se kromě samoty potýkal
i s velkými bolestmi v noze a v zádech.
Jednu chvíli si dokonce myslel,
že nebude moci dále pokračovat,
a byl nucen vyhledat lékařské ošetření.
Po kratším odpočinku ale pokračoval
dále. Bolesti se sice vracely, ale už nebyly
tak silné, aby mu zabránily v dalším putování.
Název knihy se v jeho zápiscích
z jednotlivých dnů objevuje poměrně
často – přes bolest, žízeň nebo i hlad „…
jsem šel vytrvale“.
Kniha je opět psaná formou deníku.
Dočteme se zde, jakou vzdálenost otec Lízna
ušel, kde spal, s kým se setkal, jak byla
daná etapa náročná a další postřehy (m.j.
i přesný výčet útraty za jídlo, nocleh
a podobně).
Při čtení této knihy mě mnohokrát
napadlo, že je obdivuhodné, co
otec Lízna dokázal. Například pouť
do Compostely se sice stává módní záležitostí,
ale kdo se sebere a ujde v jednom
kuse více než 3000 km? A kdo
se vydá na pěší pouť do Ukrajiny, kde
zcela chybí jakékoli zázemí pro poutníky
a ještě ke všemu putuje zcela sám?
A pocit na konci cesty? Možná, že
si vzpomenete na určité zklamání při
dosažení cíle pouti do Compostely.
I zde se mísí vděčnost za Boží pomoc se
zvláštním steskem: „I tady mi opět ještě
něco chybí. Skutečný domov? Konečný
nebeský cíl? Nedokážu říci.“

Jan Cikler