Svatý Robert

V našem kostele sv. Jakuba vídáte u levého postranního oltáře dvě sochy svatých, o kterých se něco psalo při soutěži v r. 2003.

Jedna z nich, která drží v ruce kříž, je všem dobře známý sv. Bernard. Má též přezdívku „Doktor medové řeči“ (v latině), uměl při svém vysokém vzdělání použít i ohnivá a přesvědčivá kázání, takže i u šlechticů se setkával s nadšením. Přes možnost svého „vzestupu“ zůstal po celý život pokorný a skromný. Byl také velkým ctitelem P. Marie V modlitbě „Zdrávas Královno“ používáme jeho slova: „Ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria“. Sv. Bernard bude mít ale svátek až 20.8.
A proč dnes píšeme o sv. Robertovi? Hoši a muži se jménem Robert dobře vědí, že svůj svátek mají 29. dubna. Právě tento den má totiž svátek sv. Robert z Molesme, jehož socha je na stejném oltáři. Oba jsou z cisterciáckého řádu. Z Mariánské Týnice po zrušení cisterciáckého kláštera v r. 1790 byly do našeho kostela zakoupeny oltáře a využity další věci.
Aby všichni Robertové věděli, kdo je jejich ochráncem a my, kteří jeho sochu často vidíme, abychom poznali, o koho vlastně jde, si můžeme odkrýt to, co je psáno v knihách.
(Pozn.: Svatých Robertů lze najít 6, takže ochránců Robertů je více).

Svatý Robert z Molesme (z Cîteaux)
Narodil se poblíž města Troyes (ve francouzské Champagni) kolem r. 1027. Projevoval se vážnou myslí už v mládí a nerozpakoval se v 15 letech vstoupit do kláštera. V r. 1044 se stal benediktinem.
Vynikal v duchovním životě. Postupně žil jako představený v několika klášterech (např v St-Michel-de-Tonnere, v Molesme, v St-Ayoul ) a se střídavými úspěchy se pokoušel přísnější interpretaci benediktinské řehole.
V Molesme (v Burgundsku) řídil družinu mnichů, kteří si oblíbili život poustevnický. Celý den pracovali na polích a v lese a někdy jedli i jen kořínky z lesa, když nebyl chléb. Pustá krajina však byla zpracována a vydávala užitek. K mnichům se přidružili i bohatí, kteří vstupujíce do družiny jí darovali své statky. Rostoucím blahobytem klesala původní řeholní kázeň a ochabovala horlivost. Robert se snažil mnichy napravit, ale nepodařilo se mu to. Klášter v Molesme založil kol. r. 1075, raději však odešel do jiného kláštera. Brzy ho volali zpět, takže poslechl a vrátil se.
Někteří mniši se odhodlali žít v nejpřísnějším odříkání. Našli divokou horskou krajinu asi 5 hodin cesty od města Dijonu a usadili se tam. Krajina se nazývala díky množství cisteren latinsky Cistercium, francouzsky Cîteaux. Mniši si tam zřídili dřevěné chýšky a život trávili při modlitbách a ručních pracích v chudobě. Roberta si zvolili svým představeným a on se odebral k nim. Byl tam se sv. Alberichem a sv. Štěpánem. Dne 21. března 1098 zde byl založen klášter. Na výstavbě se podílel vévoda burgunský, který jim daroval i několik pozemků. Tento mateřský klášter cisterciáků se stal kolébkou slavného řádu.
Robert je pokládán za spoluzakladatele cisterciáckého řádu. Staral se o výstavbu kláštera Citeaux a byl prý jeho prvním opatem (druhý opat byl Alberich, který se snažil o vnitřní výstavbu, třetí opat byl Štěpán Harding, který dovršil založení nové řádové větve benedikt. řádu tím, že jí dal zákony). Po pouhých 18 měsících bylo dohodnuto že Albericha a Štěpána opustí a vrátí se do Molesme. Robert tam zůstal jako opat až do smrti ve vysokém věku – zemřel roku 1111 (dle jiné knihy r.1108).
Sv. Robertovi přísluší čest, že byl zakladatelem a prvním opatem Cîteaux; jeho druhové pak připravili cestu velkému cisterciáckému hnutí, jehož duší byl sv. Bernard.
(Texty jsou převzaty ze tří knih o svatých.)